Domácí násilí se odehrává v soukromí, beze svědků, za zavřenými dveřmi. Probíhá mezi osobami, které k sobě mají nebo měli velmi blízký vztah, mezi kterými je nebo byla citová blízkost, ale i ekonomická závislost.

Domácí násilí má vždy svoji historii. Často začíná velmi nenápadně (psychickým znevažováním, kontrolou, izolací, ponižováním), takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se ovšem domácí násilí hned v počátcích nezastaví, má stupňující se tendenci - opakuje se a nabývá na intenzitě.

Pachatel domácího násilí mívá „dvojí tvář“. Násilně se provevuje většinou doma, svému okolí se může jevit zcela jinak. Bývá přesvědčen o tom, že za své chování nebude odsouzen či potrestán.

V násilném vztahu se může střídat období násilí a relativního klidu a projevují se v něm tři faktory:

• láska - citová vazba k pachateli,
• naděje, že se chování partnera zlepší,
• strach, že bude násilí pokračovat.

Cyklus domácího násilí, v němž se střídá období „líbánek“, konfliktu a „usmiřování“, se tak stále opakuje a má stupňující se tendenci.
 
Oběť často není schopna obrany. Její situaci komplikuje blízký vztah k pachateli, ale např. i pocit bezmocnosti a bezradnosti.

Domácí násilí není možné zaměňovat za partnerskou hádku či „manželskou rozepři“. Při hádce proti sobě stojí dvě rovnocenné osoby, které jsou v podobném postavení. V případech domácího násilí proti sobě stojí bezmocná a vystrašená oběť, která se obává trestu či napadení, a pachatel, který se ji snaží ovládat.

Zpět