Podle statistik jsou děti přítomny až v 90% případů, kde se odehrává domácí násilí. Podle Světové zdravotnické organizace se problematika dětí ohrožených domácím násilím řadí pod syndrom týraného a zneužívaného dítěte (CAN).

Jedná se o děti, které:

• vyrůstají v rodinách, kde jsou svědky násilí mezi rodiči nebo příbuznými,
• jsou samy terčem fyzických útoků ,
• jsou ohroženy psychickým týráním,
• jsou při útocích schovány ve svém pokoji nebo utíkají z domu,
• podle rodičů netuší, že se v rodině děje něco špatného.

 

Děti mohou zažívat následující situace:

Fyzické násilí

• Aktivní forma: hrubé zacházení od pohlavků, postrkování až po závažná ublížení na zdraví. Často k nim dochází, když se dítě snaží chránit ohroženou osobu. Může se však také jednat o zcela nepřiměřené „výchovné“ metody, které používá násilná osoba směrem k dítěti. Může se stát, že k napadání dítěte dochází bez vědomí ohrožené osoby – dítě o svém utrpení raději nemluví, skrývá jej, přejímá tak reakci na násilí, kterou se naučilo od ohrožené osoby.

• Pasivní forma: v důsledku domácího násilí nejsou u dítěte dostatečně zajištěny základní potřeby v oblasti zdravotní péče, výživy, hygieny a podobně.

 

Psychické násilí

• Aktivní forma: děti jsou ponižovány, znehodnocovány, je jim velmi vulgárně nadáváno, vyhrožováno smrtí či usmrcením někoho blízkého, případně agresor vyhrožuje sebevraždou. Jsou vysoce omezovány v kontaktech s přáteli či s rodinou. Může být také ubližováno jejich domácím zvířatům nebo ničeny hračky. Dostávají záměrně zkreslené informace, aby žily ve strachu a nejistotě.

• Pasivní forma: v důsledku násilí v rodině není dětem poskytnuto prostředí, ve kterém se mohou adekvátně vyvíjet. Nemohou zažívat bezpečí domova, jistotu, že věci se dějí spravedlivě, že vše špatné lze změnit nebo alespoň ovlivnit. Nemají jistotu, že u svých dospělých mohou hledat pomoc a pochopení.

Jak se dítě žijící v domácím násilí může cítit

Děti většinou zažívají pocity strachu, úzkosti, vzteku, smutku, pocity viny, ale i masivní pocity nespravedlnosti a bezmoci.

Děti si potom musí hledat takové způsoby chování, aby tyto nepříjemné pocity mohly lépe zvládnout. Proto se u nich mohou objevit následující reakce:

• deprese,

• regrese (návrat do nižších vývojových stadií),

• problémy v chování – agresivita, hyperaktivita,

• apatie,

• poruchy příjmu potravy,

• psychosomatické obtíže,

• poruchy spánku.

  
  

Jak dítěti pomoci

Obecné rady

• Zajistěte dítěti bezpečné místo, kde může své pocity a fantazie kolem situace doma volně vyjádřit – nejlépe pod odborným vedením psychologa či psychoterapeuta.

• Snažte se pro dítě hledat situace, kdy může vidět pozitivní zvládání konfliktních situací, kdy může těžit z reálného kladného vztahu – tedy podporovat rozvoj přirozené pozitivní sociální sítě dítěte.

• Pokuste se zamezit násilným situacím v rodině, i za cenu toho, že raději preventivně vyklidíte pole.

• Vysvětlete dítěti, co se děje. Mluvte s ním o tom, proč v násilí zůstává, případně jaké změny se chystají.

• Neodsuzujte násilníka jako osobnost, ale nekompromisně odsuďte jeho chování.

• Projděte s dítětem bezpečnostní plán – připravené kroky, jak se chovat při dalším konfliktu.

  
  

Konkrétní rada

Chcete-li se lépe orientovat a lépe jednat v konkrétní situaci, je dobré obrátit se v rámci poradenství na specializované pracoviště, kde můžete:

• popsat celý případ,

• lépe si uvědomit všechny souvislosti,

• hledat reálné zdroje pomoci,

• naplánovat si zcela konkrétní kroky, které povedou ke zlepšení situace.

Více na www.spondea.cz

Zpět