Prozatím nechci nebo nemohu odejít

• Můžete vyhledat odbornou pomoc anonymně nebo pod smyšlený jménem. Nebudeme se vás na nic vyptávat, jen nabídneme možná východiska a vy se rozhodnete, jak budete postupovat.

• Zamyslete se, zda je ve vašem okolí člověk, kterému můžete o své situaci říci, aniž by se to dozvěděla osoba, která je vůči vám násilná.

• Domluvte si s tímto člověkem signál, kterým mu dáte vědět, že jste v ohrožení (např. rozsvícené světlo na určitém místě).

• Zjistěte, která místa ve vašem bytě jsou bezpečnější než jiná a promyslete si případné únikové cesty.

• Ukliďte ostré předměty tak, aby nebyly „po ruce“.

• Snažte se situaci nezhoršit – partnera znáte a nejlépe víte, co ho uklidní a co ho naopak ještě více popudí.

• Snažte se uchovat důkazy o fyzickém násilí (roztrhané šaty, lékařskou zprávu, vyfoťte modřiny…).

 

Plánuji bezpečný odchod

• Násilnou osobu o svých krocích neinformujte.

• Nachystejte si bezpečnostní balíček s osobními věcmi (doporučený obsah balíčku).

• Mějte u sebe telefon.

• Odchod naplánujte na dobu, kdy násilná osoba nebude doma.

• Zvažte, koho můžete o svých plánech bezpečně informovat a s touto osobou se domluvte, jak vám může být nápomocná.

• Zjistěte si kontakty na azylové domy a krizová lůžka v místě, kam míříte.

• Nebojte se v této těžké situaci obrátit na odborníky.

 

Spolu se mnou žijí v domácnosti děti

• Vaše děti pravděpodobně tuší, co se v rodině děje.

• Dobře si rozmyslete, jak budete s dětmi o odchodu mluvit.

• Pokud nejste přímo v ohrožení života, bez dětí neodcházejte.

• Jestliže odejdete bez dětí, co nejrychleji násilí nahlaste a pro děti se vraťte za asistence policie.

• Nachystejte si bezpečnostní balíček a nezapomeňte přibalit léky a hračky pro děti.

• O odchodu a situaci ve vaší rodině neprodleně informujte místně příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí (viz kontakty podle regionů).

• Vyhledejte odbornou pomoc pro sebe i pro své děti.

 

Jsem senior

• Nikdo nemá právo vám ubližovat nebo vás ponižovat, za chování blízkých nenesete odpovědnost.

• Chyba není ve vás, ale v tom, kdo se na vás dopouští násilí.

• Pokud nemůžete nebo nechcete od násilníka v rodině odejít, zvažte, koho ve svém okolí můžete požádat o pomoc (sousedka, pečovatelka, lékař, další příbuzní…).

• Pokud je to možné, domluvte si signál, podle kterého poznají, že jste v nebezpečí.

• Když za vámi přijde lékař nebo pečovatelka, chtějte s nimi mluvit o samotě.

• Pokud si nejste jisti, co podepisujete, nečiňte tak bez porady s někým nezávislým.

• Své důležité dokumenty se snažte uložit na bezpečné místo.

• Rozmyslete si, která místa jsou pro vás v bytě bezpečnější než jiná a rozmyslete si také případnou únikovou cestu.

• Odstraňte ze své blízkosti ostré nebo jinak nebezpečné předměty.

• Snažte se situaci nezhoršit – svého příbuzného znáte a nejlépe víte, co ho uklidní a co ho naopak ještě více popudí.

• Snažte se uchovat důkazy o fyzickém násilí (roztrhané šaty, lékařskou zprávu, rozbité věci…).

• Oznamte to, co se vám děje, policii.

• Je-li to možné, informujte o své situaci lékaře a požadujte, aby učinil zápis do zdravotní dokumentace.

• Můžete požádat lékaře nebo pečovatelku, aby o vaší situaci vyrozuměl policii.

• Můžete se také obrátit na odbor sociálních věcí příslušného městského úřadu.

Zpět